EO Charging

Problematika dobíjecích stanic spočívá především v otázce, jaký zvolit celkový příkon pro dobíječku. Základní dobíjecí stanice jsou jednofázové s výkonem do 7,4 kW a nejvýkonnější AC dobíjecí stanice jsou 3‑fázové s výkonem až 22 kW. Na první pohled by tak mělo být pro každé parkovací stání dedikováno 22 kW rezervovaného příkonu. To by ale bylo extrémně nehospodárně řešení a nehledě na to by nemuselo být ani technicky možné kvůli celkové kapacitě rozvodné sítě v daném místě.

Vlastní nabíjení vozidel v residenčních budovách probíhá zpravidla přes noc. Baterie se i u největších aktuálně dostupných vozidel nabije z 0 na 100% za 5 hodin při příkonu 22 kW a za 10 hodin u příkonu 11 kW. Plně postačující interval pro nabíjení 0–100% je reálně 1x za dva dny. Nepředpokládá se, že by všichni uživatelé každý den zcela vybili celou baterii a každý den jí potřebovali dobít. Navíc většina dnešních vozidel jsou spíše hybridy s baterií 30–50 kWh a těm bohatě postačí nižší příkon.

Řešením této situace je řízení výkonu dobíjecích stanic tak, že se pro každé pole až 30 dobíjecích stanic nastaví maximální příkon a ten se rozdělí mezi momentálně aktivní dobíječky. Například pokud věnujeme pro 10 dobíječek 100 kW, tak může 5 dobíječek nabíjet 20 kW/h anebo 10 dobíječek nabíjí 10 kW/h. Minimální nabíjecí výkon je 4 kW respektive 6A na fázi. Další výhodou je, že správce budovy má k dispozici kompletní přehled o využité energii na každou jednotlivou dobíjecí stanici a instalací elektroměru do systému lze uživatelům spotřebovanou energii vyúčtovat. Dobíječky se aktivují načtením QR kódu v mobilní aplikaci nebo použitím čipové karty. Nehrozí tak, že si uživatelé navzájem budou “zneužívat” dobíječky.

Z pohledu bezpečnosti, je instalace dobíjecích stanic na zakladačích určitě možná. Má ale svá omezení, která se týkají především ochrany uživatelů a samotné instalace před mechanickým poškozením kabelu, které by mohlo nastat neopatrností uživatele při pohybu zakladače a nedostatečném zabezpečení okrajů plošiny proti “zapadnutí” kabelu do mezery mezi zdí a okrajem plošiny. Toto lze řešit dodatečným ohrazením plošiny nebo fixací nabíjecího kabelu, pokud bude součástí instalace nabíječky na plošině. 

Pokud klient požaduje účtovat spotřebu elektrické energie samostatně každému uživateli, tak je potřeba ke každé nabíječce přiřadit certifikovaný elektroměr. Pro nabíjení existují samostatné tarify (například PRE má tarif D27d — E MOBILITA). Pro využití těchto tarifů musí elektroměr dodat distributor a my dodáme pouze nabíječku a EO HUB a řídíme nabíjecí výkon. Vlastní rozúčtování pak řeší dodavatel elektřiny. Nevýhodou je potřeba samostatného jištění, a především poplatků za rezervovaný příkon ke každé nabíječce na rozdíl od našeho řešení, kdy se platí jen celkový maximální rezervovaný příkon budovy a pro nabíječky se využívá pouze aktuálně dostupné množství elektrické energie.